Jaký má pandemie vliv na mladé sportovce?

Celosvětová pandemie nemoci ovlivnila život každého z nás. Dnes se zaměříme zejména na vedlejší efekty, které ovlivní život malých a mladých sportovců i v budoucnu.

Některé z následků jsou zřejmé, jiné vás možná překvapí.

Zhoršená kondice

První věc, která napadne asi většinu z nás, když se řekne korona, je kondice. Ta se totiž zhoršila nejenom těm, kteří kovidem onemocněli, ale všem. Kvůli uzavřeným okresům, zákazu venkovních aktivit a celkovému uzavření škol a sportovišť utrpěla zejména kondice sportovců, kteří neměli možnost docházet na tréninky a účastnit se soutěží a sportovní průpravy.

Bylo by naivní domnívat se, že malí sportovci, kteří jsou v předškolním či raně školním věku, by se tréninkům věnovali pravidelně i během lockdownu. Měli totiž spoustu starostí s výukou z prostředí domova a na pohyb a sportovní průpravy neměli rodiče ani pomyšlení. Odborníci naštěstí potvrzují, že kondici lze získat zpět.

Chronická únava

Dalším negativním efektem, se kterým se mohou někteří sportovci potýkat, je také chronická únava. Opět platí, že postihla jako nemocné, tak i zdravé jedince. A znovu je na vině dlouhý lockdown. Jelikož pobyt venku byl složitý, musely se nosit roušky a respirátory a držet rozestupy mezi jednotlivými skupinami, bylo snazší zůstat doma. A to s sebou neslo to, že většinu času trávili lidé buď na židli, na gauči, v křesle či na jiném kusu nábytku. Pohyb byl omezen na minimum, a i u jinak aktivních sportovců se začali projevovat negativní následky sedavého způsobu života.

Sociální kontakt

S čím budou do budoucna bojovat nejenom introverti, ale také přirození extroverti, je sociální kontakt. Ten je zejména u týmových sportů nezbytný. Bohužel se ale během téhle doby naše sociální bubliny zmenšily, a i s přáteli jsme byli více v kontaktu prostřednictvím našich displejů než naživo. Může se tedy stát, že děti, které první třídu podstoupily v době pandemie a nepřišly do styku se svými spolužáky, se budou potýkat s horším navazováním vztahů. Což je negativní nejenom v jejich sportovním životě, ale také v tom osobním, protože člověk je společenský tvor a sociální vazby jsou pro nás nezbytné.

Zdroj foto: Sergey Novikov / Shutterstock.com

Úzkosti

Nemalé procento lidí, včetně dětí, se po pandemii potýká také s úzkostmi. A i ty mohou negativně ovlivnit vztah dětí a dospívajících ke sportu. Nejenom, že někteří jedinci trpí nervozitou před závody, ale pokud se k tomu navíc přidají i úzkosti, jedná se o velmi špatnou kombinaci. V krajních případech může být úzkost také důvodem, proč sportovec na vrcholový sport v budoucnu zcela zanevře a třeba se tak i připraví o velmi slibnou kariéru. Naštěstí se dají úzkosti léčit a pravidelné docházení k psychologovi může jejich průběh zlehčit a někdy se dají i úplně potlačit.

Deprese

Druhým strašákem, který se v populaci po pandemii vyskytl v nemalé míře, je deprese. Ta rovněž postihuje děti i dospělé a její léčba je během na dlouhou trať. Společně s vysokými očekáváními od rodiny a okolí se může stát pro sportovce nebezpečnou. Propadají-li sportovci po špatném výkonu podaném na závodě smutku a depresím, rozhodně je nutné vyhledat odbornou pomoc.

Nesoustředěnost

Jak se ukázalo, pandemie negativně ovlivnila i schopnost soustředit se. S tím se nyní snaží popasovat učitelé, kteří mají po online výuce potíže udržet pozornost dětí po dobu vyučovací hodiny. Ale nejsou to pouze učitelé.

  • I trenéři dětských sportovců pozorují, že soustředění dětí a doba, po kterou dokážou udržet pozornost, se po pandemii rapidně snížila.
  • To může být do budoucna velmi problematické, neboť s neustálým pokrokem moderních technologií se pozornost dětí a dospívajících neustále tříští a o jejich pozornost bojují nejenom sociální sítě, ale také internetové televize a další aplikace.
  • Jenomže schopnost soustředit se a dát do každého tréninku maximum je klíčová.

A pokud se bude chtít dítě věnovat určitému sportu profesionálně, je důležité, aby bylo schopné soustředit se na maximum a odložit stranou svůj chytrý telefon. Bohužel, domácí vyučování a lockdown, je naučilo tomu, že mohou být online neustále. Proto bude právě tento aspekt jedním z nejobtížněji odbouratelných.

Ztráta motivace

Proč mám trénovat na nějaký závod, když přijde další vlna nemoci a závody se zruší? Bohužel, tyto otázky se staly i na dětských sportovních trénincích běžnými. A vzhledem k tomu, že pandemie pořád probíhá, nejsou tyto otázky vlastně ani překvapivé. A aby toho nebylo málo, právě kvůli tomuto uvažování u spousty dětských sportovců, nastala po pandemii znatelná změna v jejich motivaci.

  • Před pandemií se chtěly děti nějakému sportu věnovat proto, aby mohly podávat skvělé výkony a vyhrávat.
  • Nyní ovšem dochází ke ztrátě motivace a děti mnohdy nemají ani chuť účastnit se soutěží.
  • Proto je klíčové, pomoci jim najít ztracenou motivaci a dopomoci jim k tomu, aby se do sportu mohly znovu zamilovat.

Může to znít jako nesplnitelný úkol, ale pokud dítě před pandemií sportovalo s vášní, je pravděpodobné, že onu ztracenou vášeň opět najde a bude chodit na tréninky a soutěže s chutí.

Následky světové pandemie se bohužel nevyhnuly ani dětským sportovcům. Kromě fyzických následků, které jsou spojeny s nemocí, došlo i k celé řadě následků psychických. Naštěstí ale existují odborníci, kteří mohou dětem pomoci tyto negativní efekty této špatné doby odbourat.

Zdroj: frontiersin.org

Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Používáním stránky souhlasíte s používáním cookies potřebných pro správného fungování webstránky, marketingové a analytické účely SouhlasímVíce informací