Houbařská sezóna je v plném proudu: Jak zaručeně poznat jedlé od nejedlých?

Každý vášnivý houbař se těší na léto a na období, kdy může bezstarostně vyrazit za svou nejoblíbenější zábavou – sbírat houby. Kdo by odolal voňavé smaženici z čerstvě nasbíraných hříbků?

Zdroj foto: Africa Studio / Shutterstock.com

Avšak pozor, i mistr tesař se někdy utne. I když chodíme do lesa na houby téměř od útlého dětství a myslíme si, jak dobře je známe, můžeme se snadno přiotrávit, či dokonce otrávit. To nás pak houbaření úplně omrzí. V našich lesích roste několik druhů jedovatých hub, které snadno zamění za jedlé i ten největší znalec a vášnivý houbař. Říká se, že každá houba je jedlá, ale některá jen jednou. Měli bychom si při sběru dát pozor na to, který druh vlastně máme v košíku.

Muchomůrka růžovka versus muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka růžovka, lidově masák, patří mezi houby s nejvýraznější chutí. Dříve lidem dokázala nahradit maso, odtud také vznikl její lidový název.

  • Je to velice chutná jedlá houba, která se vyskytuje u nás ve všech lesích.
  • Její klobouk je narůžovělý s bílými lupeny, má polokulovitý tvar, později až plochý.

Její jedovaté dvojče je muchomůrka tygrovaná. Liší se bohužel jen v několika málo znacích. Dorůstají do stejné výšky. Rozeznat je lze díky prstenci. Masák má tento prstenec výrazně rýhovaný, zatímco muchomůrka tygrovaná má úplně hladký prstenec. Dalším odlišným znakem může být to, že růžovka má klobouk pokryt drobnými lupínky, a muchomůrka tygrovaná má tyto lupínky zakončeny bílou obrubou.

Holubinka trávozelená versus muchomůrka zelená

Holubinku najdeme růst v letních měsících většinou v listnatých lesích. Ale také třeba v parcích, na mezích a v okolí lesa.

  • Poznáme ji podle toho, že je to malá houba, která dorůstá maximálně 10 centimetrů.
  • Má nazelenalý klobouček, který je uprostřed nahnědlý.
  • Nohu má slabou, bílou a velice křehkou.
  • Houbaři je sbírána pro svou chuť, která se hodí do smaženic nebo do vysušených škvarků.

Splést ji můžeme právě s muchomůrkou zelenou, která je prudce jedovatá. Je to dokonce naše nejjedovatější houba, jež dokáže bohužel způsobit i smrt otravou. Nepatrným znakem je barva klobouku, která je nazelenalá, tak jako u holubinky, ale často mívá až bělavou barvu.

Naštěstí základním znakem, jak můžeme tyto dvě houby odlišit, je noha a prstenec. Noha holubinky je slabá a křehká, zatímco muchomůrka má nohu výrazně silnou, kterou obepíná právě na rozdíl od holubinky prstenec.

Hřib kovář versus hřib satan

Hřib kovář je naše velice oblíbená houba. Sbíráme ji ve všech lesích po celé zemi už od května do podzimu.

  • Oblíbený je hlavně díky své tuhosti a tvrdosti, proto se hodně používá do omáček a polévek.
  • Skvělá je samozřejmě také smaženice, ale i jiné zpracování.
  • Má sametově hnědý až hnědočerný klobouk a dužinatou načervenalou nohu.

Jeho prudce jedovatý bratr je i přesto velice vzácný. Můžeme ho najít jen zřídka, a to spíše v listnatých lesích. Klobouk má spíše bílou až našedlou barvu a nohu pokrývá načervenalá síťka. Nejvíce jedovatý je zasyrova, avšak nedoporučuje se ho sbírat vůbec.

Zdroj foto: muuraa / Shutterstock.com

Ryzec smrkový versus ryzec kravský

Ryzce smrkového nacházíme v podzimních měsících spíše v listnatých lesích a loukách. Je oblíbený pro svou kořeněnou chuť a skvěle chutná naložen třeba v octu.

  • Jeho klobouk zdobí oranžová barva s tmavými kruhy.
  • Často si ho pleteme též s ryzcem, ale tentokrát kravským.
  • Ten na rozdíl od ryzce chutná palčivě hořce.
  • Klobouk má své okraje chlupaté, jinak jsou stejné barvy. Rozdíl mezi těmito dvěma houbami je ten, že ryzec smrkový pouští mléko červené barvy, ale jeho nejedlý bratr roní bílé mléko.

Měli bychom si dávat pozor na všechny typy hub. Jsme jen lidé a splést se můžeme snadno, i když si myslíme, jak les i houby dokonale známe.

Zdroj: idnes.cz, living.iprima.cz

Mohlo by se Vám také líbit
Zanechte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.