Výchova psa aneb učíme ho poslušnosti už od začátku

Mnoho lidí se často ptá, jaká je ideální doba, kdy je potřeba, aby začal poctivý trénink a výchova psa. Odpověď je hned, jakmile si pejska přivedeme poprvé domů.

Je jasné, že pejsek se musí rozkoukat a zvyknout si na svůj nový domov, zvyknout si i na to, že domov má tam, kde dostane najíst, napít a také, kde ho mají rádi. Ani si to neuvědomujeme, ale už tohle je první povel k poslušnosti. Když tohle bude vědět, nebude mít důvod utíkat. Nejdůležitější je však pro psa pochopit, že pán jste vy a on si nemůže dovolit dělat si, co chce.

Čím začít

Jakmile si psa přivezeme domů, stačí mu dva dny na rozkoukání a pochopení, kde má domov. Je však dobré vědět, že se na psa nesmí křičet. Můžete mu kdejaký povel říct důrazně, avšak bez křiku. Pes pak dostane strach a místo poslušnosti nás čeká pravý opak – a pejsek se i nás může bát.

Fuj! NE!

Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, tohle malé krátké slovíčko bude pejsek od nás slyšet hodně často. A to nejen při začátku výchovy, ale po celý život. Proto je dobré hned se naučit, že slovo NE nesmíme na psa křičet, ale říct mu to důrazně. Klidně i z očí do očí. Říkat mu to hned, jakmile danou věc udělá špatně, nečekat na další okolnosti. Pes, natož štěně, se učí velice rychle, a brzy pochopí, co po něm chceme, respektive nechceme.

Sedni, lehni

Dalším povelem, který je hodně oblíbený, je povel sedni, dále pak lehni. Toto patří k základním povelům, které by pes měl brzy ovládat.

• Každý chovatel či cvičitel má na tento povel jinou techniku.
• Jedni říkají, že psa tomuto povelu naučíme tím, že s pamlskem v ruce pohybujeme nad pejskem tak, že si nakonec sedne, a až poté ho odměníme a pochválíme.
• Někdo se zastává spíše ten názor, že začneme rovnou s povelem sedni a tlačíme mu zadek k zemi. Když se pak posadí, pořád opakujeme slovo sedni.

Totéž platí i s povelem lehni. Když už povel „sedni“ ovládá, máme snad vyhráno. Neplatí zde pravidlo, že tento povel musí znát a ovládat jako první. Naopak. Je chybou tyto dva povely spojovat dohromady a vůbec na sobě nezávisí. Jde jen o stejný princip cviku.

Volání a oslovování jménem

Velice častá chyba, která se při výcviku psů objevuje, že na ně nevoláme jménem. Vídáme případy, kdy na psa pískáme, hvízdáme, ale neoslovujeme. Pak pes nemůže jednoduše pochopit, že voláme přímo na něj. Důležitým bodem je oční kontakt. Pejska oslovujeme jménem tak často a do takové míry, dokud neuslyší na jméno a neotočí se na nás. Po očním kontaktu je pak jednodušší psa přivolat – a ani to vlastně nezní jako povel.

Ke mně

Velice důležitým povelem je rozkaz „ke mně“. Špatně zvolená varianta je povel pojď sem. Povel „ke mně“ je dobré naučit pejska bezprostředně po tom, co bude dobře a krásně slyšet na jméno. V takovém případě se doporučuje s pamlskem v ruce neustále na psa volat „ke mně“ a pořád někam popocházet. Pokud mazlíček stále chodí za námi, máme vyhráno a povel se zcela naučil. Poté můžeme zkusit pejska pustit z vodítka, a pokud povel dobře chápe, nemusíme se bát, že nám někam uteče a my už ho nikdy neuvidíme.

Zůstaň

Další velmi důležitý povel je „zůstaň“. Bude se velice hodit třeba na přechodech pro chodce, semaforech a křižovatkách. Ale také třeba, když uvidí nějakého dalšího psa. Chceme, aby nikam neběžel a zůstal nám u nohy. Tento povel budeme jistě používat stejně často jako povel sedni a lehni.

Toto jsou základní povely, které by měl znát každý pejsek bez ohledu na to, zda s tím plánujeme chodit na další výcvik či například výstavy. Je velmi důležité, aby výcvik bavil nejen nás, ale i pejska. Za každý dobře odvedený povel je skvělé psa odměnit pochvalou, pohlazením a nějakým dobrým pamlskem.

Zdroj: hellosandy.cz