Štěstí: Co to vlastně štěstí je a kdy ho zažíváme?

Pokud bychom měli odpovědět na otázku, co to štěstí vlastně je, mohli bychom s jistotou říci, že jde o pocit. Ano, štěstí cítíme a vyvolat v nás tento pocit může řada věcí.

Vlastně ani ti nejchytřejší lidé na světě dlouho nevěděli, jak štěstí přesně definovat. Je to totiž něco, na co si nešáhneme, a navíc, každý může pocit štěstí pociťovat úplně z jiných důvodů. Jedno je ale jisté, každý z nás ho chce!

Přeji ti štěstí!

Mezi sebou si štěstí přejeme docela často. Když někdo třeba slaví narozeniny, nelze vynechat tuhle frázi, a kromě zdraví si přejeme lásku, a právě ono štěstí. Jenže, jakou to štěstí má vlastně podobu?

Odpověď na tuhle otázku je nutné hledat uvnitř sebe. Lidé jsou různí, mají odlišné názory, zájmy, odlišné životy. Právě proto je to tak individuální. Zatímco člověk, který má děti a svou vlastní rodinu, o níž se stará, si přeje štěstí třeba právě pro své nejbližší. Někdo může pocit štěstí zažívat v úplně odlišných chvílích.

• Obecně ale tuto emoci zažíváme ve chvílích, kdy se nám narodí potomek, když je úspěšný, udělá školu nebo se mu daří ve volnočasových aktivitách.
• Pocit štěstí asi má úplně každý, když se zamiluje, když získá dobrou práci, podaří se mu vydělat peníze a plnit si sny.
• Zatímco někdo se ale dokáže radovat i z těch nejbanálnějších věcí a úplných maličkostí, někdo na štěstí čeká dlouho.

Někteří lidé prostě potřebují v životě stále více, jinak se necítí být šťastnými.

Co je vaší prioritou?

Odpovědí na to, co vlastně štěstí je a kdy ho můžeme zažívat, mohou být i konkrétní priority člověka. V úvahu je třeba vzít i to, že každý z nás se narodil a vyrůstal v jiném prostředí, právě výchova v nás buduje jakési důležité životní pilíře a zásady. I proto máme ve společnosti tolik rozdílů. Někdo je vychován tak, aby měl svou rodinu, aby se věnoval dětem a byl dobrým rodičem, někdo naopak žije v prostředí, kde hlavní roli hrají úspěchy, peníze a kariéra.

Když pak dosáhneme něčeho, co jsme chtěli, tedy dosáhneme svých priorit, jsme šťastní. Protože pokud v sobě něco máme zakódováno již od dětství, mozek to vyhodnotí jako něco, co je naším standardem – a toho se pak automaticky snažíme dosáhnout.

Skvělým příkladem může být očekávání dítěte. Zatímco někdo se snaží otěhotnět a po dítěti touží, někdo o tom nechce ani slyšet a v životě se snaží dosáhnout zcela jiných cílů. Další člověk pak oslavuje neplánované či brzké těhotenství, někdo to ale může brát jako katastrofu a rozpad dosavadního života a ztrátu toho, co budoval. Každý tedy pohlížíme na věci jinak, a proto se i každý těší z něčeho úplně jiného.

Když to šlape, jak má

Můžeme tedy říci, že štěstí pociťujeme v tu dobu, jakmile jde náš život přesně tak, jak jsme to chtěli. Když se náš život ale ubírá zcela jiným směrem, než jsme chtěli a očekávali, tu příjemnou emoci necítíme a máme pocit, že náš nadobro opustilo. Můžeme se ale určitě snažit o to, aby se k nám zase vrátilo. Jak na to?

Určitě není dobré mít klapky na očích a sundat je až ve chvíli, kdy dojdeme do cíle, který jsme si stanovili. Tam nás má čekat štěstí, ale mnohdy zapomínáme na to, že i během té cesty jsou nejrůznější zastávky, na nichž nás může malinké štěstí potkat každý den. Je tedy třeba zaměřit se i na maličkosti.

To je problémem dnešní doby, i když mají lidé skvělou práci, peníze, čas, možnost cestovat a rozhodovat se, nestačí to. A mnohým pak ke štěstí prostě pořád něco schází. Vlastně čím méně toho máme, tím více se umíme radovat opravdu i z těch nejmenších maličkostí a každý by si měl uvědomit, že o tom právě život je.

Šťastnými nemusíme být jen ve chvíli, kdy se nám povede něco opravdu velkého. Stačí si dát dobré jídlo, koupit si něco pěkného, pustit si film nebo dobrou hudbu. V maličkostech je krása a ukryté štěstí pro každého z nás.

Zdroj: themindtemple.com